Oldřich Dušek: Technický hokej nám pomalu zaniká
Oldřich Dušek patří k zakládajícím členům krnovského hokejového klubu. Nejdříve v něm působil jako hráč, poté dlouho jako trenér mládeže i mužů a více než dvacet let už dělá kustoda mužům.
Jak vzpomínáte na své začátky v krnovském hokeji?
Když se začalo ve Strojosvitu s hokejem, bylo to na amatérské úrovni, hrálo se mezi provozy. Když se pak rozhodlo, že budeme hrát okres, tak vybírali hráče. Bylo nás okolo třiceti, ze všech provozů. Asi po třech letech se fabrika rozhodla, že by se měli založit žáci. A kdo to bude trénovat? Tak to padlo na mě a musel jsem si udělat trenérský kurz. Trénovali jsme na městském kluzišti a v Benešově jsme hráli zápasy.
Měj jste nějakou sportovní průpravu před začátkem hokejové kariéry?
Hrál jsem předtím fotbal za Strojosvit, za Lokomotivu, takže ke sportu jsem neměl daleko. V létě to byl fotbal a v zimě naběhl hokej. Miloš Dvořák to měl to samé.
Vy jste hrál v obraně, že?
Přesně tak. Řekl bych, že jsem byl takový řízný bek. Trenér říkal, že se s nimi nemáme mazlit. Vyplynulo to z toho, že ve fotbale jsem hrál taky obránce. Miloš Dvořák byl zase útočník, takový neudržitelný, strašně silný na bruslích.
Jak dlouho jste hrál aktivně?
Hrál jsem chvíli, snad jen čtyři roky. Pak už to nešlo skloubit s trénováním mládeže, nestíhal jsem zápasy. Tak jsem si řekl, že když už jsem s tím začal, tak jsem chtěl pokračovat.
Takže trénování žáků byla pak vaše hlavní náplň?
Ze začátku jsme s žáky prohrávali. Vybral jsem si pak asistenta, Jirku Fialu. Ten s nimi chodil na tréninky ráno, než šli do školy a já odpoledne. A začalo se vyhrávat. Pak jsem byl i u mužů. Přišel tady trénovat Milan Černý a tomu jsem dělal druhého trenéra. Pak ale přišla doba, kdy se slučovaly týmy žáků a to už jsem dělat nechtěl.
Když se podíváme na těch čtyřicet let, co se nejvíce v hokeji změnilo?
Když to začínalo, tak ti hokejisté byli skromnější, o hodně. Byli vděční za všecko, co dostali a taky to odváděli na ledě. Dneska jsou hráči rozmazlenější, ale to jsou všichni mladí.
Jak se podle vás změnila hra samotná?
Hra se hodně zrychlila a hlavně je tvrdší. Tehdy tomu vládli Rusové, hrál se technický hokej, pak se to otočilo na Ameriku a je to o něčem jiném. Chodí se hodně do těla. Já se na hokej v Americe ani moc nedívám, nebaví mě to. Bohužel technický hokej pomalu zaniká.
Co vás nejvíc bavilo na trénování?
Největší radost jsem měl vždycky z toho, když kluci vyhráli a měli z toho hraní radost. Když jsme s žáky ze začátku prohrávali, tak kluci kolikrát v kabině i brečeli. A to my trenéři jsme ještě uzavírali sázky s týmem na výsledky. A vždycky se tipovalo na vítězství, nikdo by si nedovolil vsadit na porážku. Nikdo nechtěl prohrát. Samozřejmě tým prohrát může, ale nesmí s tím jít na hřiště, tam musí nechat všechno.
Jak jste se dostal k práci kustoda?
Když jsem skončil u žáků, tak mě oslovil šéf klubu Mirek Gerža, ať jdu k mužům. Tam jsem začal s broušením bruslí. A byl jsem tam celou tu dobu, co byl Krnov ve II. lize. Pak jsem toho na sezonu nechal, protože jsem to nestíhal kvůli práci. Chtěl jsem si odpočinout. Pak když se spadlo do kraje, už to nebylo to tak časově náročné jako II. liga, tak jsem se vrátil.
Co vás na tom baví?
Co bych dělal doma? V létě jsem na zahradě, ale co v zimě? Nedokážu si představit, že bych seděl u televize. Když je třeba volno a mělo by se hrát, tak mě ten den nebaví. (směje se) Žena už se vždycky ptá: Dneska nejdeš na zimák? Jestli jsem třeba nezapomněl. (směje se)
Co byste popřál krnovskému hokeji?
Přál bych si, aby se tady vrátila II. liga. Ať doroste mládež a Krnov může čerpat z vlastních odchovanců. Teď je tu Krnováků málo. Když tu byla naposledy II. liga, tak chodilo na zimák opravdu hodně lidí, a to ještě neměl střechu. Bylo pořád plno. I když teď taky chodí dost lidí, rozhodně více, než na jiných stadionech v té krajské lize.
{jcomments on}