Sezonu v dresu Krnova ani nezahájil, přesto se stal jedním z klíčových mužů výběru trenéra Pavla Hulvy. Filip Kolbert se po několikaleté pauze vrátil do branky Krnova a ukázal, že brankářské řemeslo rozhodně nezapomněl.

Jednatřicetiletý gólman se v brance Krnova poprvé objevil 22. prosince na ledě Frýdku-Místku. Tedy v době, kdy byl Strojosvit ve své největší krizi. Hned ve svém prvním utkání udržel Kolbert čisté konto a právě on měl největší podíl na tom, že výkony Krnovských šly poté rapidně nahoru.

Jenže vyřazení v play-off s Frýdkem-Místkem nezabránil ani on. „Nedokázali jsme ve vyřazovacích bojích naše výkony zvednout, bohužel nám to nešlo,“ lituje Kolbert.

Filipe, od vyřazení uběhl týden, už jste jej dokázal strávit, nebo to ještě bolí?
Nějak už jsem to strávil. Mám děti, takže i to pomáhá. Samozřejmě to mrzí, ale nedá se nic dělat, život jde dál. Frýdek už je navíc ve finále, takže slabí asi nejsou.

Sérii jste přitom měli rozehranou skvěle. V čem vás ve druhém a třetím utkání Frýdek předčil?
Samozřejmě bruslařsky, ale to už i v prvním zápase. My jsme sázeli na zkušenost, ta se ale v sérii vůbec neprojevila a Frýdek to dobře eliminoval. Ve druhém zápase od prvního střídání ukázali, že chtějí vyhrát a vůbec nám nedali šanci. Byly tam nějaké přesilovky a další momenty, ale řekl bych, že nás přejeli a hráli velmi dobře. Mrzí mě to i kvůli publiku, které bylo skvělé. Ve třetím zápase jsme začali dobře, první třetina nám vyšla a vedli jsme. Pak nám zranili dva hráče a museli jsme to trošku slepovat, což možná rozhodlo. Neměli jsme síly na útok a nedostávali se do šancí. Čekalo se na nájezdy, které dopadly, jak dopadly. Nešly nám celou sezonu, ani mi v brance, ale ani ostatním klukům.

Už jste to trochu nakousl. Myslíte, že byla rychlost frýdeckých mladíků klíčovým faktorem celé série? Přece jen vy máte v kádru spíše zkušenější hráče…
Asi ano. Z branky mi to nijak nevadí, ale co říkali kluci, tak jim to dělalo problémy. Blbé to bylo hlavně v útočném pásmu, neuměli jsme se u nich usadit a vytvořit si šance. Neprojevila se v přesilovkách ani naše zkušenost. Na Pepu Tichého hráli osobně, čímž jej eliminovali a my jsme na to nedokázali reagovat.

Na konci prvního utkání se strhla slušná mela, mělo to podle vás na zbylé dva zápasy nějaký vliv?
Řekl bych, že ne. Frýdku trochu tekly nervy a všechno to vzniklo po faulu na mě, Jirka Dohnal se mě zastal. Oni ten zápas smolně prohráli ve třetí třetině a nezvládli to s nervama. Už v základní části nám moc gólů nedávali, takže se mě možná snažili rozhodit, ale myslím si, že to žádný velký vliv nemělo.

Trenér Pavel Hulva o Frýdku říkal, že nehraje pěkný hokej. Soulasíte?
Hrají tvrdý, bruslařsky náročný hokej, museli jsme se tomu trochu přizpůsobit, ale podle mě hráli s námi dobře už poslední zápas základní části. Že by hráli škaredě, to bych úplně asi neřekl.

Pojďme k vám. V úvodu sezony jste na soupisce nefiguroval, pak jste ale přišel a skvělými výkony pomohl zažehnat krnovskou krizi…
Nastoupil jsem někdy na konci listopadu, kdy mi volal trenér Pavel Hulva, že by mě chtěl. Chvíli jsem to zvažoval a nakonec do toho šel. Někdy na konci roku jsem do toho naskočil, první zápas byl paradoxně ve Frýdku. Bylo to těžké, chodilo nás deset, dvanáct a takto jsme jezdili na zápasy. Naštěstí se nám to pak podařilo zlomit, hodně pomohl i návrat Pepy Tichého. Začali jsme vyhrávat, v lednu jsme byli jeden z nejlepších týmů, nedokázali jsme ale dohnat lépe postavené týmy. I tak si ale myslím, že jsme hráli dobrý hokej. V play-off pak ale naše výkony negradovaly jako u jiných celků, z nějakého důvodu to prostě nešlo.

Čekal jste, že vám to půjde až takhle dobře, nebo jste byl sám překvapen?
Abych byl upřímný, tak ne. Nevěděl jsem, co od toho čekat, ale nějak si to sedlo a začalo se mi dařit. Pro mě to bylo až nadmíru dobré.

Cítil jste na sebe nějaký tlak? Mužstvo na vás dost spoléhalo, i trenér Hulva vás neustále chválil…
Možná z mojí strany, mužstvo určitě ne. Jenom říkali, ať už jdu do branky, ale já jsem věděl, že potřebuju alespoň nějaký čas na trénování.

Vraťme se ještě o dvanáct let zpátky. Filip Kolbert je jedničkou v havířovské extraligové juniorce, nakoukne i do první ligy. Jak na to vzpomínáte?
Havířov, to byla ještě taková studentská léta, v tomto směru to pro mě bylo dobré. Vzpomínám na to rád, byl tam i nějaký ten start v první lize. Bohužel se tam pak staly i nějaké mimohokejové věci, v hokeji občas bývají různé tlačenice zeshora, od rodičů.

Zažil jste  i dobu, kdy klub krachoval?
Ne, k tomu došlo až asi rok po mém odchodu. Ve vedení byl tehdy i tatínek jednoho brankáře, který mě vlastně vystrnadil. Dodneška ten kluk chytá v první lize. Jinak ale mám na Havířov určitě příjemné vzpomínky.

Nastal nějaký zlom? Z Havířova jste zamířil rovnou do Krnova…
Šel jsem studovat vysokou školu. Lámalo se to a rozhodl jsem se dát přednost studiu. Do Krnova mě tehdy ještě přemlouval Tonda Plánovský, takže jsem tam nakonec zamířil. Oproti juniorské extralize už to ale bylo takové rekreační.

Neříkáte si někdy, co mohlo být, kdybyste u hokeje zůstal?
Ani ne. Už v té době bylo rozhodnuto, musel bych mít buď peníze, nebo někde známosti, což se nestalo. V Havířově jsem se tehdy nedostal do mužů, jinam už to asi nešlo.

Neozvala se ani třeba Opava, jejímž jste odchovancem?
(zamyslí se) Možná, že tam nějaké náznaky byly, ale nebylo to nic konkrétního.

A co budoucnost? Uvidí vás krnovští fanoušci i v příští sezoně?
To zatím nevím. Musím se o tom poradit i s manželkou, protože je to samozřejmě časově náročné. Ani nevím, jestli o mě vůbec klub bude stát, protože jsme s panem Hulvou byli domluvení jen na tento rok. Uvidíme, jak to všechno dopadne.